Víkend v New Yorku
21.10.2009
Minulý víkend pro nás byl o den delší díky státnímu svátku, takže jsme využili přiležitost a vypravili se do USA, do New Yorku. Hranice se Státy je odsud pouhých 50 kilometrů, do NY je to autem přes 550 km a 5 a třičtvrtě hodiny cesty. Musím ještě dodat, že na cestu jsme se vybavili novým vozem. Vůz je sice Guillaumův pracovní, ale i tak je to pro nás velká změna. Řekla bych, že konečně zapadáme do místníhom průměru, neboť tento 8místný autobus už něco pobere. Sice skutečně neplánuji další potomky pro doplnění volných míst ve voze, ale na převoz všeho možného vybavení včetně kočáru a zejména příbuzných a návštěv, které tímto povzbuzuji k cestě přes oceán, to bude přeci jen pohodlnější. Sice s ním bude přes týden jezdit Guillaume sám do práce a my s dětmi se budeme soukat do mého městského vozítka, ale to není podstatné, že. Jen jsem si teď nedávno jen tak cvičně zkusila oprášit zkušenosti na nandat do mého vozu 3 autosedačky. Jaké bylo mé zhrození, když jsem zjistila, že na předním sedadle nejde vypnout airbag, na což jsem dost spoléhala. Zahájila jsem tedy akci narvání sedaček dozadu. Po 5 minutách už jsem byla říčná, protože samonavíjecí pásy tu jsou spíš samozablokovávací, protože ve chvíli, kdy se zastavíte v pohybu s pásem, ten se zasekne a můžu začít znovu. Takže zase sedačku vyndat, vyháknout pás a znovu. Téměř se slzami v očích jsem to po 20 minutách vzdala s tím, že holt Esther bude bez sedačky, jinak je tam nedám. Docela mě to štve, ale zase kvůli tomu prodávat auto se nám moc nechce. Uvidíme.
NY nás naprosto nadchl. Já jsem vzpomínala na svou rychloprohlídku přesně před 9 lety, kdy jsem tam pracovně mezipřistávala a stavila se tam asi na den a půl u bratrovy přítelkyně Katky, která mi tentkrát uvolnila své lože na koleji a sama spala buď na zemi nebo se svou roommate. Teď to bylo trochu o něčem jiném, ale dojem opět hluboký. Po návratu mi přijde ten náš Montreal s pár věžáky jako takové provniční městečko... Holt NY, tam to tepe. Samozřejmě jsme toho za necelé 3 dny nestihli tolik, ale výstup na mrakodrap jsme si nenechali ujít, projíždku lodí k soše svobody také ne, Times Squre, 
na doporučení také téměř úchylný dvoupatrový obchod pouze s bonbony M&M a odovozenými produkty 
(Esther se na nás strašně naštvala, že jsme zlí a nikdy jí nic nekoupíme ....předem jsme je informovali, že se nic kupovat nebude), prohlídku okolí Ground Zero, kde nás dost překvapilo, že je tam vlastně pořád ještě jen díra a furt odvážejí nějaké sutiny. 
Cestou jsme se přichomýtli k pouličnímu koncertu zřejmě štamgastů ze čtvrti Greenwich Village. Děti hned dostaly chrastidla a zapojily se do produkce. Potom sklidily potlesk a klaněly se k pobavení všech přihlížejících. Video z koncertu viz zde. Pouze to proklikněte.
Měli jsme krásné teplé slunečné počasí, takže byl náš dojem o to lepší. Ani nám jej nezkazila dvouhodinová fronta na americko-kanadské hranici, kde jsme čekali od půl 1 do půl 3 v noci a kudy se vraceli snad všichni quebečani, kteří byli jako my v NY. Ještě v den odjezdu jsme ani neměli ubytování na všechny 3 dny. I v USA byl svátek – Columbus day- a tak se nás tam hrnuly statisíce ze všech koutů. Nakonec se nám podařilo noclehy sehnat, ale každou źe tří nocí jsme trávili jinde. Pak bylo vtipné projíždět po městě a potkávat hotely, kam všude jsem volala.
Musím přiznat, že jsem sice vždy ráno měla velké plány, co všechno stihnem, ale odpoledne už jsme se ploužili jak já, tak děti. V NY se chodí prostě pěšky, a tak nás vždy zachránil nějaký Starbucks.